Adam Plachetka, Welcome

Nové album MOLIERI pokřtil Ondřej Vetchý, Mozartův „hlas“ z oscarového Amadea

Operní pěvec, basbarytonista Adam Plachetka vydal po dvou letech nové album. Po poslední muzikálové desce se vrátil k žánru, který je mu nejblíž – Mozartovým operám. Album MOLIERI je unikátní kompilací operních árií W. A. Mozarta a A. Salieriho, spolupracoval na něm s Czech Ensemble Baroque pod taktovkou dirigenta Romana Válka. Slavnostní křest alba se konal v úterý 22. listopadu 2022 v Mozartově salonku Stavovského divadla. Jedním z kmotrů byl herec Ondřej Vetchý, který propůjčil svůj hlas Mozartovi ve slavném oscarovém velkofilmu Amadeus.

„Hudba na tomto albu je mému srdci blízká a je mi velmi drahá. Strávil jsem většinu mé dosavadní kariéry zpíváním Mozartových oper. Mnohokrát se mě ptali, proč jsem nikdy nenatočil album jeho největších árií. Odpověď je celkem jednoduchá: Už existuje tolik Mozartových nahrávek a já jsem nechtěl udělat jen další z nich. Cesta se ukázala, když jsme s Romanem Válkem zvažovali nový recitálový program, kde bychom mohli vystupovat s jeho orchestrem. Tím, že jsme Češi, pamatovali jsme si děj filmu Amadeus režiséra Miloše Formana a zaujala nás myšlenka spojit Mozarta a Salieriho. Deska MOLIERI tak unikátním způsobem spojuje oba skladatele. Trochu nás překvapilo, že jsme v Salieriho práci nenašli žádné koloraturní árie pro basy. Narazili jsme však na docela dost zábavných kousků buffo neboli komických oper, což se zdálo vhodné pro srovnání s Figarem, Leporellem a dalšími,“ přibližuje obsah nového alba Adam Plachetka. Na desce pracoval s dirigentem Romanem Válkem a Czech Ensemble Baroque, jejich spolupráce přitom trvá už dvě desetiletí. „Jejich dobové nástroje se k této nahrávce skvěle hodí. Nejedná se přitom o běžný hudební doprovod, je to velmi náročná věc. I díky nim je toto album autentická interpretace toho, čemu se nejvíc věnuji, ale dosud jsem neměl možnost nic podobného nahrát,“ doplňuje Adam Plachetka, který si Stavovské divadlo pro křest alba nevybral náhodou. V Národním divadle začínal a na scéně Stavovského divadla odzpíval nejvíce představení.

Popřát úspěch novému albu přišlo hned několik hostů – dirigent Roman Válek nebo generální ředitel Národního divadla Jan Burian. „Mám obrovskou radost, že druhým skladatelem na tomto albu je právě Antonio Salieri. U veřejnosti vznikl takový mýtus, že Salieri byl zlý pán, co neměl žádný talent a vyštval chudáka Mozarta až do Prahy, kde musel jíst suchý chléb a komponovat Dona Giovanniho. Ale to není vůbec pravda. Salieri byl úspěšný skladatel. A moc si vážím Adama, že se rozhodl připomenout i jeho dílo,“ dodal při slavnostní akci Jan Burian.

Na první pohled možná nečekaným hostem byl herec Ondřej Vetchý. Byl to však právě on, který propůjčil svůj hlas Tomu Hulceovi v roli Mozarta ve slavném oscarovém snímku Amadeus režiséra Miloše Formana z roku 1984. „Když mi volal ředitel Činoherního klubu Vladimír Procházka, abych se ozval panu Plachetkovi, tak jsem byl zmatený. Nejprve jsem myslel, že se jedná o Jána Plachetku, mezinárodního šachového velmistra. Já jsem sice hrával šachy na krajské úrovni, ale říkal jsem si, proč by se po mně sháněl právě on, takže jsem pochopil, že se o mě asi nejedná. Pak mě napadlo, že by to mohl být boxer Ludovít Plachetka, i proto, že já doma boxerky mám. Ale teprve když se vyjasnilo, že to je Adam Plachetka, tak jsem byl ohromen. Mezinárodních velmistrů pár je, ale Adam Plachetka je jenom jeden. Že mohu dnes pokřtít jeho desku, považuji za obrovskou čest,“ řekl Ondřej Vetchý, který momentálně září na televizních obrazovkách v třetí sérii úspěšného krimi seriálu Případy 1. oddělení.

Kmotr a kmotra! Adam Plachetka a Bára Nesvadbová si navzájem pokřtili své knihy

V pondělí 29. listopadu se v Paláci knih Luxor v Praze konal slavnostní křest knihy s názvem To je klasika! Nevážné rozmluvy o vážné hudbě, na které pracoval operní pěvec Adam Plachetka s Vojtěchem Babkou, svým kolegou ze studentských let na Pražské konzervatoři a též renomovaným operním dramaturgem a hudebním publicistou.

Vzhledem k aktuálním hygienickým opatřením to byl křest komorní, bez přítomnosti fanoušků. O svou kmotru však kniha nepřišla, stala se jí známá spisovatelka Bára Nesvadbová. Ta ve stejný den představila svou novou knihu Povídání s Anny Hogenové s Bárou Nesvadbovou. Tu pro změnu pokřtil právě Adam Plachetka.

„Věřím, že moje kniha uspokojí hlavně posluchače, kteří hodí na koncerty, případně začínající studenty a mladé profesionály. Ale doufám, že nebude cizí ani těm, kteří se v klasice neorientují a může jim tak nabídnout hezký vhled do muziky a do divadla. A věřím, že podobně knížka Báry pomůže orientovat se lidem v sobě samých,“ řekl na křtu Adam Plachetka.

„Je mi obrovskou ctí, že mohu být kmotrou, tou hodnou a láskyplnou, nové knihy Adama Plachetky. Poprvé jsem poznala Adama takřka před rokem, kdy jsem ho oslovila pro spolupráci s naším fondem. Adam přišel na slavnostní galavečeři a svým vystoupením zvedl všechny lidi ze židlí. A já pevně doufám, že stejně jako se vám líbí jeho zpěv, se vám budou líbit řádky, které sepsal,“ dodala Bára Nesvadbová.

Kniha Adama Plachetky a Vojtěcha Babky To je klasika! Nevážné rozmluvy o vážné hudbě vyšla 22. listopadu 2021, vydalo ji nakladatelství Ikar.

PŘEČTĚTE SI ROZHOVOR NEJEN O KNÍŽCE.

Nevážné rozmluvy o vážné hudbě. Adam Plachetka vydává knihu

V pondělí 22. listopadu se na knižních pultech objeví novinka – To je klasika! Jak samotný titul knihy, tak zejména podtitul „Nevážné rozmluvy o vážné hudbě“ napovídají, o čem toto dílo bude.

V této knize najdete rozhovory, které s Adamem Plachetkou vedl jeho kolega ze studentských let na Pražské konzervatoři a nyní též renomovaný operní dramaturg a hudební publicista Vojtěch Babka. Dočtete se zde o Adamových operních začátcích, o prvních angažmá v Národním divadle až po současnost, kdy je vyhledávaným sólistou na nejvyšší úrovni.

Ukázka z knihy:

Jako operní zpěvák se setkáváš s jednou výraznou složkou hudebně‑dramatických děl. Jsou to příběhy, textové předlohy, libreta vzniklá na základě slavných románů nebo vytvořená originálně pro danou operní kompozici. Mezi divadelníky najdeš řadu lidí, kteří zdůrazňují primární inspiraci hudbou a notami. Já si ale vždy vzpomenu na profesorku Marii Kronbergerovou, znalkyni italských libret, překladatelku a jazykovou pedagožku, na kterou jsme měli na Pražské konzervatoři oba dva štěstí jako na kantorku italštiny. Nikdy neopomene zdůraznit, že základem pro operu, který položili v 16. století italští vzdělanci, byla snaha o dokonalou a krásnou prezentaci slova! Tak také první opery vypadají, žádné virtuózní pěvecké linky, žádný ozdobný zpěv. To vše přišlo až později s rodícím se kultem pěveckých hvězd…

Jak uvádíme jinde, operní sólista potřebuje ve své výbavě nejen hlas a pěveckou techniku, ale i hereckou zdatnost a musí v každé chvíli vědět, co znamenají slova, která přednáší. Musí umět ztvárnit postavu, aniž by mu v tom bránily technické problémy při zpěvu. Marie Kronbergerová má samozřejmě pravdu. Osobně bych se ani nesnažil hledat, která ze složek je důležitější. Obě jdou ruku v ruce. A pouze s krásnou hudbou nebo pouze s důrazem na deklamaci slov by opera jako žánr nedávala smysl.

Jinými slovy, při přípravě a studiu se stejnou měrou věnuješ hudbě i dramatu? Tedy pokud tu nějaké drama je; známe řadu oper, kde libreto za hudebními kvalitami značně pokulhává…

Ale i v takovém případě bys libretu pozornost věnovat měl! Už jen z hlediska správné fonetiky jazyka a přesvědčivého jazykového podání. Nebo bys měl soustředěně studovat fráze a jejich správný význam, příkladně u některých libret Lorenza da Ponteho k Mozartovým operám, což samozřejmě zrovna nejsou případy libret povlávajících za hudebním zpracováním! Ale třeba právě on dokázal své texty prošpikovat konotacemi, které člověk dnešní doby znát ani nemůže.

Ponor do textové stránky oper je tedy nezbytný. Mně osobně na některých libretech fascinuje hojnost stop, jimiž se do nich otiskla doba vzniku, autorův život, aktuální situace nebo vnímání světa. Vezmeš do ruky libreto, vzniklé v 19. století na základě středověkého eposu, a objevíš stopy obou těchto epoch. Pro mě jako diváka a posluchače je vzrušující tohle vše odkrývat. Jak podstatnou složkou je to ale pro tebe jako umělce na scéně?

Tak podstatnou, jak podstatná je pro režiséra, který buď předlohu ctí, nebo ji chce někam přesouvat. Ideálně vzniká vše vzájemnou debatou mezi inscenátory a sólisty. Řadu aspektů bychom ale měli vnímat jako pevně dané. Viz třeba Smetanovu operu Dalibor, jež titulního hrdinu dosti romantizuje a historickým faktům ho tím poněkud vzdaluje. Podle mě měl skutečný rytíř Dalibor do naprostého klaďase docela daleko a ne vše dělal jen kvůli zavražděnému příteli Zdeňkovi, jehož mučednickou smrt chce ve Smetanově opeře pomstít a je to jeho hlavní cíl.

(z kapitoly Cesta emocí do hlediště a zpět ...)